Nádherná historická budova v srdci rozsáhlého statku v Bystřici Radošovicích


Kdysi existoval krásný statek s rozlohou přes 20 ha, kterého majitelé obdělávali dalších 90 ha půdy. Skládal se z krásné měšťanské vily, která stojí dodnes na návsi obce, několik zemědělských budov a budov pro zaměstnance, nářadí a stroje.

Součástí statku byla i kaplička sv. Jana Nepomuckého, která stojí při vjezdu do obce a kde jsou i jména stavitelů zaznamenané na jejich stěnách.

Nebyl to jenom takový obyčejný statek. Měl rozsáhlý udržovaný park s krásnými vzrostlými stromy, na okraji kterého byl nádherný altán pro šálku čaje o páté. Byl to statek venkovské aristokracie.

Pak přišla 2. světová válka, po té komunizmus, a význam statku se na dlouhou dobu změnil, až zastavil. Ještě v nedávné době byl zničený, opuštěný , prázdný, a některé budovy byli před zřícením. Statek ztratil svůj význam.

Ve středě toho statku, stála netradiční budova postavená ze skutečných objemných žulových kamenů, sice obrostlá machem a stromy ji vyrůstaly ze střechy, no s jejími masivními zdi, precizní stavitelskou technikou a krásou, mě zaujala od prvního pohledu.

Při vstupu do budovy bylo na první pohled evidentní, že sloužila pro dobytek. Udělat tak úchvatný architektonický počin, umístit budovu do středu statku, a chovat tam krávy značí o tom, jaký důraz byl kladen na hospodářství na tomto místě.

Původní vnitřek

Budova měla krásnou a zachovalou zděnou konstrukci postavenou ze žulových kamenů, která se lec tak nevidí. Existuje jen několik pár budov v Česku postavených ze žuly.

Statek se rozprodal po jednotlivých budovách, a nám se podařilo po dlouhých vyjednáváních koupit tuto nádhernou budovu bývalé zemědělské budovy. Začal se tříročný boj s projektanty, úřady, nedostatkem pracovné síly a řemeslníků, a odrazování od úmyslu rekonstrukce.

V rozpočtech padali různá astronomická čísla. Přišla doba covidová, nejistota, následně vysoká inflace, zdražování všeho možného, i stavebních materiálů a pracovní síly, poté v únoru 2022 ruská agrese na Ukrajinu. Turbulentní doba a strach z nejistoty byla přítomna po celou dobu rekonstrukce. Asi to zná spousta lidí...

I přesto všechno se nám podařilo těmyto fázy projít, a teď dokumentuji nově zkolaudovanou nádherně zrekonstruovanou budovu, a snažím se poskládat špetky z historie, která se jinak vůbec nezachovala.

Z tohoto důvodu jsem něco málo dal dohromady já, a připojil jsem i historii rekonstrukce, protože i ta je již minulostí, a bývalý "kravín", dnes industriální Chateau Bystřice rozkvétá víc nežli v minulosti.

Našlo se několik monogramů a to například na ocelových nosnících , že jich dodávala firma Poldi Kladno, což bylo pochopitelné v té dobe byla Poldovka významýn dodavatelem ocele.

Taky se objavil monogram na původních tráměch ve 3.NP. "parní pila Vojtěcha Vrzála ve Voticích.

Jak víme, parní pily se používali koncem 19.století. Podařilo se mi zjistit, že rodiný příslušník Vojtěcha Vrzála, konkrétně jeho aristokratický strýc Emanuel , který vlastnil stavební firmu, byl pověřen tehdejším majitelem zámku Konopiště Ferdinandem d´Este k rekostrukci. Konopiště a i kostel sv.Jakuba stojící naproti zámku jsou vidět z vrchního patra Chateau Bystřice. Vděčnost za tak dobré sousedy :-).

Z povídání starších obyvatelů okolí se traduje, že samotnou budovu bývalého kravína postavili rakousští stavitelé, protože u nás (zejména koncem 19.století) se žula na výstavbu nepoužívala, hlavně kvůli své vysoké ceně.

Postupně jsme čistili vnitřní prostory budovy, pískovácí metodou a odkrývali krásné dobové prvky, jako cihlové klenby, nebo litinové sloupy, na kterých byly dlouholeté nánosy špíny, vápna a barev. Vyčištění objektu čítal těměr 50 tun suti, 20 tun suché slámy a odpadů různého typu

Krok za krokem jsme zacelovali i škody, které napáchalo období komunistického režimu zejména na exteriérových cihlových prvcích, které byli značně poškozeny.

Všechny tyto prvky jsme po období rekonstrukce zachovali, zničené části vyměnili a obnovili do její původní krásy. . Náš záměr postavit z toho industriální zámek dostával bližší kontury. Zůstával už jenom nádherný skelet tisíců tun žuly a cihel, litinovo ocelové industriální konstrukce s cihlovými klenbami a dřevěná vazba střechy.

Ing. Martin Szabó